Dámy a pánové,
Já bych především chtěl poděkovat všem řečníkům a gratulantům za jejich hezká slova na moji adresu, slova, která mě samozřejmě potěšila a dojala.
Kurt Vonnegut kdysi napsal, že spisovatel je člověk, který nerad píše. Já se přiznávám k tomu, že velmi nerad píši a že možná, kdybych psal o něco raději, mohli jsme se těšit z většího množství divadelních her, esejů, článků, projevů. Nepíši rád a říkám si, že možná to je dobře. Možná bych se ve všech nenapsaných hrách, proslovech, esejích vlastně opakoval a dělal bych z nich fráze. Já nepíši rád a nejvíc nerad začínám něco psát. Když se rozepíši, už je to o něco lepší.
Chtěl bych upozornit na jednu zvláštní okolnost v mém životě, která většinu mých kolegů asi nepotkala, totiž že já, který nerad píši, jsem byl donucen téměř každý týden napsat jeden projev. To nebylo jednoduché psát jej pod diktátem času bez ohledu na to, jestli má člověk dobrou či špatnou náladu, jestli ho prázdný papír před ním děsí víc nebo míň, jak mnoho vět musel psát podle určitého harmonogramu. Já tuto zkušenost nikomu z vás nepřeji, čímž nechci říct, že bych nikomu z vás nepřál tu funkci.
Já děkuji tímto všem, kteří se zasloužili o tento ceremoniál a především PEN klubu, který mi tu cenu dává, ale děkuji i této radnici. Děkuji jí tak trochu napřed. Já jí totiž děkuji za to, že to, co my tvoříme, to jest knihy, se dočká v Praze důstojného místa.
Děkuji vám.
Na Staroměstské radnici 17. ledna 2008
